Pardon, ale zde je nadpis

Ztrácím se. Nevím proč, ale mám v sobě takový depresivní pocit. Ten pocit mi říká, že mé duši (oh, tak odporně sentimentální slovo) něco chybí. Jakoby kus mé duše chyběl a ten zbytek bez něho nemohl existovat. Někdy ten pocit ztratím, zapomenu na něj. Ale pak se vrátí i s úroky. Vím, co v mém životě chybí. Vím to a to mě dusí. Jsou to dvě věci, z toho jednu můžu pominout, ale tu druhou ne. Nejde to. Je to věc, bez které se nedá žít a ani umřít. A proto se vypařuji jako kouř.

Maska

Ne, nemám co dodat.

A kopírování tohodle obrázku mě děsně baví.

Až budu velký a bohatý, koupím si čas a tetě skleněnou váhu na zeď, po které touží...

Čas... Ano, měl bych být trochu originální, leč čas je konstanta, která mě pronásleduje. Chtěl bych napsat článek o Anglii - je ve fázi konceptu na mém stole, stejně jako tam leží povídka Bylo nám ctí, kterou píšu přes rok a další povídka zatím bez jména, kterou chci psát podivným stylem, který bude vyžadovat spoustu času... Taky chci shromáždit všechny své básně, rýmy a verše, upravit je a pokud by pro mě měly alespoň určitou hodnotu, tak je nevyhodit. Taky musímn uklidit všechno kolem mě. Vzhledem k tomu, že nemnám skoro čas, jsem nenapsal článek o tom, jak moje máma si rozřízla ruku na zápěstí o sklo a já jí dělal tlakový obvaz... Myslím, že nikdy nezapomenu na tu krev na podlaze a na to, jak jsem jí Savem čistil. Hnusná vzpomínka.

Nikdy bych neřekl, že jsem schopen v krizových situacích myslet tak racionálně

Discover more.... Camel

Ano, tak takto se jmenuje nejnovější reklamní kampaň společnosti Camel. Já si svou kampaň nazvu stejně. Objevte více... ...škodlivosti kouření. Možná jsem cvok, ale myslím to dobře. Myslím, že přibyde pár článků proti kuřákům.

Jak vysát člověka

Moc znamená slávu. Sláva peníze. Peníze znamenají možnost... Možnost ničit a marnit životy druhých. Jak dlouho bude ještě trvat to, že silní budou pošlapávat ty slabé... They Not Gonna Get Us... Ještě máme šanci to změnit, máme šanci se postavit a dokud v tomto boji nepodlehneme, tak volat: Not Gonna Get Us....

Má poslední slova budou: You will not ever get me

Symbol moderní společnosti

Popíšu Vám takovou mojí malou příhodu. Šel jsem tuhle z ústřední knihovny po Karlově mostě a naproti mě šla asi pětatřicetiletá žena, docela vysoká, letní, bílé šaty s květinovým motivem. Když se to tak vezme, nic neobvyklého... Až na tu dlouhou cigaretu v ústech. Takovým zvláštním pohybem si tu cigaretu dala od rtů a vykouzlila odporný mrak kouře. Docela mě to ohromilo, že jsem ani nezadržel dech, abych se vyhnul kouři. Došlo mi, že ona je symbolem moderní (a zkažené) společnosti. Nemám rád, vyloženě nesnáším, kuřáky, ovšem kuřačky.... To je ještě něco horšího... V tu chvíli mi došla ona situace... Ta chyba je v nás.

Zastavte čas, chci si odpočinout...

Člověk se až musí divit, ten život běží tak rychle... Rok se s rokem sešel a zase budou prázdniny, všichni uhání své výsledné skore na vízo a já si přeju zastavit... Čas... Pokud mi něco opravdu chybí, tak je to čas... Včera jsem si trochu stěhoval skříně a když jsem si vyrovnal knížky, jejich hřbety dohromady nakonec měřily asi 130 cm... Nějaký knihy jsou moje vlastní, ale většina jich je z knihovny a skoro vůbec jsem je nepřečetl... A teď mám zítra odevzdat čtenářský deník a přečíst asi tři knihy a udělat z nich zápis... Většina lidí by to asi obšlehla z netu, jen já ne... Tomuhle se opravdu říká demence, musím uklízet a do to ho přečíst tři knihy za den a noc!
Jako by mi nestačilo, že včera jsem si od skříně namohl záda a šel spát až v jednu... Ráno jsem se nemohl skoro hnout...

Mlčení jehňátek v kufru

Já tak nesnáším balení... Moje máma dospěla k názoru, že nám tam nedají nic k jídlu, a tak celý můj batoh je nacpanej jidlem. Potom mám taky kufr těžkej jak kráva, kterej musím táhnout k metru a z metra... Nejhorší na tom je, že je bez koleček... Jinak se ovšem do Anglie šíleně těšim...

Great Britain

Tak už v sobotu odjíždím na týden do jižní Anglie a hrozně se těším. Docela mě potěšilo, i v jaký skupině jsem, jelikož je tam dost fajn lidí. Jediné, čeho se bojím, je to, že se poblinkám (já vím, že to slovo je infantilní, ale nevadí mi to) v autobuse... Ono vylézt na trvalo z autobusu po 26 hodinách (s přestávkama a výletem do Brightonu) bude vážně síla. No ale jinak se hrozně těšim na Brity a Britky :D (hlavně) A docela bude prča až jim budu vysvětlovat, že naše republika není součást SSSR, ani ČSR, ale že jsme samostatný a suverénní stát (který ovšem musí nonstop lézt do pr**** nějaký supervelmoci)... No bude švadna... :D

Jen jediné tlačítko

Je to hrozné, když celý den, co jste u počítače neděláte nic jiného, než mačkáte tlačítko INBOX a čekáte: 1. na zprávu na MySpace 2. na e-mail, který Vám oznamuje zprávu na My Space. Otřesné... A ono furt nic nepřichází... A už musím jít.... Potřebuju znovu zmáčknout tlačítka INBOX.... Tak pa

Příběh urny a rakve

Tak jsem to tu změnil. Ano... Malá změna jména a designu... Ovšem já mám pocit, že nikdy nic nezměním... A v sobotu jedu na týden do Torquay (nebo nějak tak, ale je mi to fuk), kam se těším, ovšem mám pocit, že se zase ztratím, zabloudím, popletu si v Londýně místo a čas srazu... Taky mě naštvalo, že Smíchovská knihovna bude mít měsíc zavřeno, což je docela problém, jelikož budu muset do konce týdne vrátit asi 38 knih. Já se tak těším na prázdniny, jelikož doufám, že budu mít čas si dát potřebné věci do pořádku... Myslím tím povídky, básně (a to zabere zatraceně času, brousit jazyk a vybírat ta správná slova), chci si také přepsat všechny školní sešity do počítače, což bude něco šíleného... Já budu mít klid prostě až v rakvi.... nebo spíš v urně, jelikož si rakev nebudu moct dovolit. A přitom to má spoustu výhod - 1) pro půdu výživné 2) neutrácíte za spálení. A taky budete moct strašit své živé příbuzné. No, není to super? Musím ten článek zakončit jinak než monologem o rakvi a urně, ovšem nic mě nenapadá, a tak: RAKVI ZDAR !!!

Kufr plný vzpomínek... ...na budoucnost, kterou jsme ztratili

Iracionální myšlenky plné snů a vzpomínek. Absurdní snahy o lepší svět.

Ta nemožnost cokoliv změnit mě ničí. Je to jako by jste postavili kostku domina a dalších pět by jich Vám spadlo. Čím víc toho člověk ví, tím je bezmocnější. Opravdu. Pravda a poznání je mor, kterým se snažím otrávit. Jak je bezvědomost krásná, si člověk uvědomí tehdy, když pozná pravdu.

Tolik toho na srdci až nevím co

Poslední dobou kolem mě utíkají dny a já je nestíhám postřehnout. Celý můj život se zcvrknul na můj diář. Teď si už nedokážu představit, jak jsem mohl žít bez něj. Už nemám skoro žádný čas, což se projevuje počtem nepřečtených knih...