Příběh urny a rakve

Tak jsem to tu změnil. Ano... Malá změna jména a designu... Ovšem já mám pocit, že nikdy nic nezměním... A v sobotu jedu na týden do Torquay (nebo nějak tak, ale je mi to fuk), kam se těším, ovšem mám pocit, že se zase ztratím, zabloudím, popletu si v Londýně místo a čas srazu... Taky mě naštvalo, že Smíchovská knihovna bude mít měsíc zavřeno, což je docela problém, jelikož budu muset do konce týdne vrátit asi 38 knih. Já se tak těším na prázdniny, jelikož doufám, že budu mít čas si dát potřebné věci do pořádku... Myslím tím povídky, básně (a to zabere zatraceně času, brousit jazyk a vybírat ta správná slova), chci si také přepsat všechny školní sešity do počítače, což bude něco šíleného... Já budu mít klid prostě až v rakvi.... nebo spíš v urně, jelikož si rakev nebudu moct dovolit. A přitom to má spoustu výhod - 1) pro půdu výživné 2) neutrácíte za spálení. A taky budete moct strašit své živé příbuzné. No, není to super? Musím ten článek zakončit jinak než monologem o rakvi a urně, ovšem nic mě nenapadá, a tak: RAKVI ZDAR !!!