Confused...

Poupřímnu, jsem zase tak potměšile šťastný. Usmívám se na nic netušící lidi na ulici. Přitom jsem zmatený. Nevím co mám dělat, nevím jak na frájinu, nevim kdy vlastně začnu s němčinou (moje: "až nebudu propadat z frájiny" asi nenastane), kterou bych se měl naučit. Taky mě překvapilo mnoho lidí, jak laskaví a milí jsou, pár jich mě ovšem zklamalo svejma odpornejma "touhama" po "úspěchu". I když, mohl jsem to čekat. Ovšem lidí, ze kterých mám radost je víc. A asi budu píct cukroví. A psát nespisovně. Jsou totiž Vánoce. :D