15. 7. 2008

Já se zbláznil... Otázkou ovšem zůstává, kdy a jestli jsem to nevěděl už dávno

Ani nevím co napsat. Mé články jsou nudné ubohé a nic neříkající.Jeden z článků, které jsem chtěl napsat je ten, jak mě jistá osoba dohání k šílenství, leč nakonec jsem si řekl, že nemusím být tak cynický a odporný. Sepsat vlastnosti určité osoby s její kritikou, je typická hnusárna, kterou bych asi udělal. Nakonec jsem si však uvědomil, že to, že ta osoba mě dohání k šílenství, neznamená to, že o ní napíšu článek, ze kterého bude každému jasné o koho jde. To, co mi nedávno řekl jeden člověk, mě změnilo a to doopravdy. Byla to pomyslná kapka a pak pohár přetekl. Došlo mi, že každý člověk má v sobě nějaké trápení, bolest. A ať to skrývá sebevíc, stále ji má. Na povrch se Vám takový člověk může zdát v pořádku, ale on se jen přemáhá. Nakonec se to dozvíte a koukáte: "Vždyť se má tak dobře!" atd... ale neuvědomíme si, že každý má něco, co ho ranilo. Říkám mé chorobě "chvilková slabost", ale mám pocit, že se ve mě probudila ta kapka lidství. Nikdy bych neřekl, že mám schopnost empatie, ale myslím, že jsem jí jen bezcitně dusil. Promiňte, já necítil...

(bože to byl ale sentimentální nesmysl, co?)

Žádné komentáře: