105. narozeniny George Orwella

Ani bych neřekl, že George Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair má už 105.té narozeniny. Myslím, že napsat sem o něm článek nemá příliš smysl, jelikož materiálů o něm je mnoho. A tak tedy dodám pouze HAPPY BIRTHDAY TO YOU, DEAR GEORGE!

Člověk snad může být trochu infantilní, nebo ne? :D

Zase a zase... nuda.... móda... nuda...

Asi je to jen moje smůla, ale poslední dobou narážím na odporně přiblblé blogy... Samé senti/mentální články. Teda při nejlepším... Nedovedu to popsat, ale napsat A4kovej článek o tom, jak je nějaký jídlo hnusný vyžaduje opravdu nenávist... A napsat zarytě krásnej článek o konverskách, o tom, jak jsou krásné zase vyžaduje nevkus a smysl pro nesmysly. KOnversky jsou odporné a tuctové tenisky na které někdo přilepil nálepku s pentagramem (nebohý symbol) a nápis ALL STAR. Už pohledemse mi hnusí, natož když se na ně dívám déle. Nehledě na to, že jsou nezdravé, jelikož jejich podrážka je rovná jako deska, tedy boty naprosto ignorují nohu. Jak dlouho asi bude trvat, než ti, co je nosí poznají, že jsou odporné a nezdravé. A také nehledě na to, že pokud máte konversky a někdo Vám na nohu dupne Steelou (taky hnusný boty, ale ne tolik a mají alespoň využití - do hor a terénu), tak nemáte šanci. Smrt teniskám od Vietnamců s pentagramem i bez!

Ťik, ťok...

Zbývá PĚT dnů do jednoho data, které je pro mě důležité a ke kterému píšu článek... Pět dlouhých a krátkých dnů... A nemyslím tím můj dementní svátek, ten je za čtyři dny :D

Rok se s rokem sešel...

Rok se s rokem sešel... ...a náš skolní rok skončil... Nakonec bych ani neřekl, že mám vyznamenání se třemi dvojkami... A to jsem se skoro vůbec neučil. Docela pozoruhodné... Možná by mělo cenu příští rok trochu zapracovat a získat samý, ale to opravdu není mým cílem. Polovina lidí co znám už straší s malou maturitou, ovšem já nechápu, že pokud se teď budou učit, tak že si to budou v lednu pamatovat. Já jsem se teda rozhodl, že jediný předměty na kterých budu makat bude asi angličtina (jelikož bych velice rád zase do Anglie), matematika, jelikož potřebuju pocvičit logické myšlení a francouzština, která mi opravdu moc nejde... (Ono pokud se budu pravdidelně učit, bude to mnohem lepší. Zapomněl jsem na chemii, kterou ovšem studuji tak nějak průběžně. Na malou maturitu si jí asi vezmu, nedovedu si představit, že bych maturoval z občanky, jelikož mám dosti radikálně logické názory. V chemii jsou jasně daná pravidla, kterými se člověk řídí a nic ho nemůže překvapit... Teda až na oxid železnato-železitý (Fe3O4) a dalších pár (stovek :D) vyjímek. No z5 k původnímu tématu... Já prostě nechápu, jak se někdo může učit půl roku dopředu s tím, že si to bude pamatovat. S intenzivní přípravou já počítám tak na měsíc před maturitou a to si před ní dám týden volna bez systematického učení, jen na opakování. Ani vlastně taky nevím, jestli se těším na prázdniny, samozřejmě, že budu mít pokoj od lidí, kterým bych nejraději skočil po krku, protože mi dva měsíce přijdou moc dlouhé. Mnohem lepší by byl jen jeden měsíc a z toho druhéhoprodloužit stávající prázdniny. Jediná věc na kterou se opravdu moc těším, je tábor v Gaisthalu, v Německu. Tam snad nikoho nepotkám :D

Pardon, ale zde je nadpis

Ztrácím se. Nevím proč, ale mám v sobě takový depresivní pocit. Ten pocit mi říká, že mé duši (oh, tak odporně sentimentální slovo) něco chybí. Jakoby kus mé duše chyběl a ten zbytek bez něho nemohl existovat. Někdy ten pocit ztratím, zapomenu na něj. Ale pak se vrátí i s úroky. Vím, co v mém životě chybí. Vím to a to mě dusí. Jsou to dvě věci, z toho jednu můžu pominout, ale tu druhou ne. Nejde to. Je to věc, bez které se nedá žít a ani umřít. A proto se vypařuji jako kouř.

Maska

Ne, nemám co dodat.

A kopírování tohodle obrázku mě děsně baví.

Až budu velký a bohatý, koupím si čas a tetě skleněnou váhu na zeď, po které touží...

Čas... Ano, měl bych být trochu originální, leč čas je konstanta, která mě pronásleduje. Chtěl bych napsat článek o Anglii - je ve fázi konceptu na mém stole, stejně jako tam leží povídka Bylo nám ctí, kterou píšu přes rok a další povídka zatím bez jména, kterou chci psát podivným stylem, který bude vyžadovat spoustu času... Taky chci shromáždit všechny své básně, rýmy a verše, upravit je a pokud by pro mě měly alespoň určitou hodnotu, tak je nevyhodit. Taky musímn uklidit všechno kolem mě. Vzhledem k tomu, že nemnám skoro čas, jsem nenapsal článek o tom, jak moje máma si rozřízla ruku na zápěstí o sklo a já jí dělal tlakový obvaz... Myslím, že nikdy nezapomenu na tu krev na podlaze a na to, jak jsem jí Savem čistil. Hnusná vzpomínka.

Nikdy bych neřekl, že jsem schopen v krizových situacích myslet tak racionálně

Discover more.... Camel

Ano, tak takto se jmenuje nejnovější reklamní kampaň společnosti Camel. Já si svou kampaň nazvu stejně. Objevte více... ...škodlivosti kouření. Možná jsem cvok, ale myslím to dobře. Myslím, že přibyde pár článků proti kuřákům.

Jak vysát člověka

Moc znamená slávu. Sláva peníze. Peníze znamenají možnost... Možnost ničit a marnit životy druhých. Jak dlouho bude ještě trvat to, že silní budou pošlapávat ty slabé... They Not Gonna Get Us... Ještě máme šanci to změnit, máme šanci se postavit a dokud v tomto boji nepodlehneme, tak volat: Not Gonna Get Us....

Má poslední slova budou: You will not ever get me

Symbol moderní společnosti

Popíšu Vám takovou mojí malou příhodu. Šel jsem tuhle z ústřední knihovny po Karlově mostě a naproti mě šla asi pětatřicetiletá žena, docela vysoká, letní, bílé šaty s květinovým motivem. Když se to tak vezme, nic neobvyklého... Až na tu dlouhou cigaretu v ústech. Takovým zvláštním pohybem si tu cigaretu dala od rtů a vykouzlila odporný mrak kouře. Docela mě to ohromilo, že jsem ani nezadržel dech, abych se vyhnul kouři. Došlo mi, že ona je symbolem moderní (a zkažené) společnosti. Nemám rád, vyloženě nesnáším, kuřáky, ovšem kuřačky.... To je ještě něco horšího... V tu chvíli mi došla ona situace... Ta chyba je v nás.